Když aerolinie některé země Evropské unie, respektive ty provozující ten který let na území Evropské unie nebo odlétající z této a členských zemí pryč, překročí únosnou mez zpoždění, jež je taxativně vymezena, jsou nejednou povinny tímto poškozené cestující odškodnit. A to podle přesně daných pravidel.
Někdy musí takovým pasažérům zajistit na letišti občerstvení, někdy je musí na své náklady nejen živit, ale i ubytovat přes noc a dopravit do a z hotelu, musí je nechat zdarma zatelefonovat či poslat e-mail a také jim poskytnout finanční odškodné ve výši od 250 do 600 eur. Případně je dopravit zpět do výchozího bodu a vrátit jim peníze za letenku.



Je to jejich povinností ve chvíli, když jsou onomu patřičně velkému zpoždění samy na vině, když mu mohly nějak zabránit, ale nezabránily.
Ovšem je nasnadě, že je to dost drahý špás a proto se z toho tyto společnosti nejednou snaží vyvléknout. Třeba tím, že přestanou komunikovat, nebo tím, že se začnou vymlouvat na komplikace, jež nevzešly z jejich strany a za něž tak cestujícím finanční kompenzace nenáleží.

Pokud pak mají platit a neplatí, musí se cestující pokusit získat od nich vše, na co má nárok, soudní cestou. Takže by si měl pořídit co nejvíce důkazů, nasvědčujících provinění dopravce, a podat žalobu. Což ovšem mnozí lidé neudělají, protože na to nemají ani znalosti, ani čas a třeba ani síly. Respektive je to nad jejich síly v případě, že chtějí odškodnit od aerolinek třetích zemí, jež se řídí zákony svých zemí nebo svými vlastními přepravními podmínkami. A právě s tím nejedny aerolinie počítají.



Ovšem počítat by s tím neměly. A proto by se lidé měli domáhat odškodnění za zpoždění letu vždy, když na ně mají nárok. Třeba i s pomocí na toto se specializujících právníků, kteří tomu rozumí, ví, jak co zařídit, a vesměs přijímají provizi od svých klientů jen v případě, že jim odškodnění fakticky vymůžou.
Protože lidé by se neměli nechat ošidit o to, nač mají nárok. Byli by jen sami proti sobě.