Dnešní děti i studenti mají vše jednodušší. Nemusí běhat do knihoven kvůli referátům a učebnicím. Vše si mohou najít na internetu, fotí si zápisy od svých spolužáků nebo si shánějí zadání testů od studentů vyšších ročníků. Proto se děti hůře učí, jsou na ně kladeny stále nižší a nižší požadavky. Konečně k nám přišla Hejného metoda.

   Tato metoda je zvaná podle Prof. RNDr. Milana Hejného, CSc., který na ní pracoval a nyní školí další učitele a profesory. Styl tohoto učení je poměrně mladý, v ČR až od roku 2007, ale rychle se rozšiřuje do evropských zemí. Dnes se zavádí a zkouší na mnoha základních školách a jsou s nimi obeznámeni už i studenti vysokých škol oborů Učitelství pro 1. stupeň ZŠ na Univerzitě Karlově v Praze a Ostravské univerzitě v Ostravě.

   Prof. Hejný zatím pracoval na učebnicích matematiky pro ZŠ, ale dále chce toto učení rozšířit i na SŠ a na český jazyk.

   Někteří učitelé tuto metodu odmítají, jiní vítají. Spočívá to v tom, že děti si musí umět přijít na vše samy. Pokud to vyjádřím velice zjednodušeně, my jsme se učili, že 1+1= 2, ale proč to tak vlastně je? Nikdy jsme nad tím nepřemýšleli a zkrátka slovo paní učitelky bylo „svaté“. Hejný ale odmítá metodu učení „je to tak“, a proto přišel s tímto. Podle slov učitelů je tato metoda zdlouhavá, ale velice účinná. Některé děti chápou hned, proč dva puntíky je to samé jako číslo 2, jiné chápou pomaleji. Nicméně vždy na to přijdou. Tohle myšlení se začne projevovat později, kdy děti snadno budou řešit slovní úlohy a budou chápat, proč to tak je.

  Málokdo má rád matematiku a jsou s ní také největší problémy. Po této metodě by se ale nenávist k matematice měla snížit. Děti toto učení baví, je pro ně zajímavé a rády dělají domácí úkoly. Otázkou ale zůstává, zda tomu porozumí i rodiče a budou schopni dětem doma pomáhat.